close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

""Život ve tmě""

7. října 2016 v 16:36 | MR |  téma týdne

Život ve tmě

Mám pocit, že každý z nás se občas ocitne ve tmě. Máme různé deprese, uzkostlivé stavy, pocit samoty, odloučení... stresujeme se kvůli práci a řešíme problémy v životě. Naštěstí existuje světlo, které tu tmu odežene. To světlo si musí každý najít sám. Pro někoho je světlo zábava, pokec s přáteli, víra nebo jen zmrzlina s čokoládou, pro mě je to moje rodina, přítelkyně a můj milovaný pejsek. Takže se nenechet ovlivnit tmou a hledejte světlo ;)
 

Osmdesátka

7. října 2016 v 14:25 | MR |  denní příhody

Osmdesátka

Před chvílí jsem přijel z obchodu a po cestě jsem si všiml něčeho znepokojujícího. V Brně, je to zvláštní, ale neplatí normální pravidla silničního provozu. Brno má asi vlastní systém silničního provozu, založený na principu ignorování značek stanovujicích rychlost a všech ostatních pravidel, které nás učily v autoškole. Prostě a jasně vše co je sepsané v zákoně 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích zde nikdo krom mě nedodržuje a pokud se najde někdo tak držím palce.

Každý řidič se prostě jenom rve dopředu, aby ukázal, že právě on musí být doma o minutu dříve než ostatní. Myšky a předjíždění přes plnou nebo bez směrovky je zde na denním pořádku. Hlavně si připadám jako jediný kdo tu dodržuje zákony a jezdí jak se má. Takle jsem přijížděl do Brna ze směru od dálnice na Vídeň směr na Bohunice. Jedu a všude okolo mě miliony značek ukazujicí, že prostě nemohu jet více jak 80, ale zdálo se mi že to opravdu platí jen pro mě, protože všichni okolo mě projížděli a klepali si na hlavu, že jedu jako šnek.

Nejvíce mě ale dostal "pan řidič" v černém mercedesu. Přihnal se jako blázen a v domění že je na sportovní dráze nebo nymburk ringu na mě začal blikat dálokvými světly, aybch prej zrychlil. Nic méně jsem ještě o 5km/h ubral plyn, aby už mě konečně předjel a neotravoval. Měl jsem sto chutí dupnout na brzdu, aby si užil můj kufr, ale říkám si chudák moje autíčko, to bych mu nemohl udělat. Hned jak se naskytla mezera, předjel mě a nabral svých původních 130 km/h a zmizel v zatáčce. Takové mistry volantu opravdu miluji a přestávám se divit, že statistiky se plní obětmi dopravních nehod.

Dál už mě jen zaráží kde jsou hlídky brněnské policie, protože na silnici jsem je ještě nepotkal ani radar. No asi budu muset změnit své návyky a jezdit jako šílenec a třeba tady v tom velikém městě zapadnu. Všem které jsem zpomaloval na osmdesátce se omlouvám.

Jinak mám Brno docela rád a časem si snad zvyknu :) :P


"Oprátka ze strachu"

30. září 2016 v 10:39 | MR |  téma týdne

"Oprátka ze strachu"

Řeknu Vám, oprátka ze strachu není žádná prdel. Představte si, jednou jsem byl takle na noční v prácí a slyším divné zvuky. Jdu se tam mrknout říkám kolegovi, který už skoro jazykem se dotýkal země, jak byl unavený. Přišel jsem až na konec dlouhého skladu. Bavili se tam další dva mí kolegové o tom, že potřebují změnit popisku v tom nejhůřejším patře železé konstrukce, kam se zakládal materiál. Regál vysoký jak tři prdele a dvě ucha slona mi připadal až moc vysoký. Omylem jsem se nahlas zeptal " a poleze tam jako kdo?". "No ty kdo jiný" ozvalo se a v tu chvíli jsem měl smrt v očích a trnul jsem hrůzou. Skladník co má bobky za ušima z výšky, to se jen tak nevidí.

Jen dozněla odpověď přijel borec s VZV a už mě cpal na vidle a honem nahoru dokud tu není šéf. Víte jakou oprátku by mi dal šéf vidět to? No to by byl vyhazov s oprátkou a dvěma obrátkami letěl bych tam a zpátky z kanclu do kanclu, až by mi špatně bylo. No nevadí celý příběh má Happy end a já s těch vidlí nespadl. Trochu jsem chytal závrať a říkal jsem si v duchu nekoukej dolů ještě nemáš sepsanou závěť vole, jestli se rozsekáš tak to bude pěkně mražené a na hovno jak já říkám. Takže klid a pohoda, noční směna mohla dále pokračovat svým neutíkajicím tempem, naštěstí už jako skladník nepracuji :D a nedostal jsem padáka, ale odešel jsem sám :P ;)
 


Opuštění rodinného hnízda

30. září 2016 v 10:14 | MR |  denní příhody

Jak jsem opustil rodinné hnízdo...

Začínal leden a nic nenasvědčovalo tomu, že příjde nějaká výrazná změna v mém životě. Uplynulo jen pár měsíců co se na mě vykašlala moje holka, na Vánoce to stálo jako každý rok za velký kulový (zase jsem dostal ponožky) a ve výhledu do budoucna jsem byl pořád ten maminčin mazánek. Den šel za dnem do práce z práce jako vždy. Jen občas jsem si zašel na chat pokecat s lidmi a trochu se uvolnit ze zaběhnutých kolejí.

Jednou jsem na chatu poznal dosti příjemnou slečnu a hned mě napadlo, že bychom spolu mohli někam ven na procházku. Slečna po dlouhém přemlouvání a vyvracení, že se nemusí učit na zkoušku a že vysoká počká, souhlasila. Zjistil jsem že budu muset jet až do Brna, kde jsem kromě projíždějicím autobusem jinak nebyl. Bydlel jsem taky hodinu cesty do Brna a nikdy jsem tam cestovat nemusel, takže co bych tam taky jinak dělal že?

Strašně jsem se těšil na onu slečnu, až mě provede po Brně a stavíme se někam na kafe. Den před odjezdem jsem byl na poslední noční směně v práci. Ještě abych upřesnil do práce jsem jezdil starou felicii, která až na tuhé řízení byla v pohodě. Po cestě z noční kdy jsem už opouštěl areál nejmenované fabriky do mě narazilo auto a já měl promáčklé zadní dveře. Naštěstí to nebyla moje chyba a řešila to pojistka, ale autobusem do Brna se mi fakt nechtělo. Každý mi tu cestu s tím defektem na dveřích rozmlouval, ale já i přes to jel.

No abych to zkrátil, zajiskřilo to a stalo se to, že jsem měl novou přítelkyni v Brně. Bylo to fajn, pořád jsem jí říkal, že do Brna se nikdy nebudu stěhovat a nebudu tady bydlet, protože jsem zvyklej na vesnici. Po nějakém čase jsem ale byl v Brně pečenej vařenej a možnost bydlení v tom velkém městě se mi zdála čím dál reálnější, zvlášť když doma do mě pořád hučely nesmysly a já už toho měl dost. chtěl jsem žít sám s pocitem že maminka jezdí jenom na krátkou návštěvu. Byl začátek května a já s přítelkyní jsme se officiálně stěhovali do Brna do vlastního pronajatého bytu. A tak jsem se stal brňákem i když jsem nechtěl. Teď už nemám felicii, za to máme krásnou mazdičku, dobrou práci a pohodovou domácnost.

:)

Kam dál